na Blog.cz

A je to doma lidičky, máme bronz! Omlouvám se, že nejsem tolik nadšená, jako třeba Nedvěd. Jsem samozřejmě ráda, že máme alespoň ten bronz, ale celkově mě letoštní IIHF dost zklamalo. Vůbec jsme se nesnažili. Jediný zápas, ze kterého jsem byla opravdu nadšená, byl ten se Švédskem. Takhle jsme měli hrát celou dobu. Kdybychom nějakou náhodou tenhle rok vyhráli zlatou medaily, tak bychom si jí vůbec nezasloužili, protože tohle, co jsme hráli, tomu se nedal řikat hokej. Nejsem si jistá po jaké třetině to bylo, ale v jedné z přestávek tam byl rozhovor s jedním z hokejistů a ten moderátor mu říkal něco ve stylu, že hrajeme hokej jako včera Slovensko. Zkrátka, že hrajeme víc na breaky a ty Finy tolik nepouštíme na naší část kluziště. On muj odpověděl, že hrajeme "českej hokej". Omyl. "Českej hokej" jsme hráli včera, jak jsme to tak slušně podělali se Slovenskem.

Nicméně jsem moc ráda za naší bronzovou medaily. Je mi trochu líto toho, že Nedvěd řekl, že se do české reprezentace už nevrátí. Tím totiž přijdeme o dalšího ze skvělých hokejistů. Ano, Nedvěd je sice starej, ale Jágr taky a řekl, že je ochotný se vrátit. Je to škoda, ale snad přijdou další skvělí hokejisté. Dneska se ještě budu koukat na zápas Slovensko:Rusko, protože jsem dost zvědavá jak to dopadne. Oni už mají medaily jistou a je jedno, která z nich to bude. Obě přeci budou úspěch, že? Držím vám palce, SLOVENSKO! :)

Ještě jsem vám chtěla říct, že včera jsem se neozvala proto, že jsem byla celý den na výstavišti v Praze, v Holešovicích. Byla tam výstava Svět knihy a bylo to NAPROTO ÚŽASNÝ. Nevím, jak to stihnu, ale dneska nebo zítra přidám článek a nějaké fotky. Fotek nebude hodně, protože jsem nestíhala fotit a hlavně to bylo zbytečné, ale ukážu vám, jaký jsme dostali program, vstupenky, jaké jsme nabrali katalogy a jiné věci.

Dobrou zprávou je, že jsem KONEČNĚ dopsala jednodílovku se Zaynem. Prozradím vám, že se jmenuje Kiss it goodbye a je opět dlouhá jak...no, je prostě dlouhá. Já vím, že jsem říkala, že bude vyjímečně krátká, ale když jsem to tak psala tak mi to zase přišlo moc krátký. No, uvidíte sami. Nevím, jestli jí stihnu opsat, ale budu se snažit. :)

Včerejší zápas mezi Českem a Švédskem byl úžasný. Musím se přiznat, že už po posledním zápase před čtvrtfinále jsem se smířila s tím, že tenhle rok se prostě vůbec nesnažíme, bruslíme jako, když nebruslíme a že prostě po hře se Švédy pojedem domů. Tenhle rok prostě nejsme ve formě, říkala jsem si. A do včerejška tomu tak opravdu bylo.

Když Švédi dali prvního góla, jen jsem mávla rukou a řekla si, že je zbytečné na té televizi viset pohledem, když stejně prohrajeme. Nechala jsem jí ale zapnutou a věnovala se počítači. Pak jsem zaslechla zvyšování intezity hlasu jednoho z komentátorů a okamžitě jsem trhla hlavou k obrazovce. Nedvěd dal gól. Vykřikla jsem jen gól a pak jsem si zase sedla. Uvědomila jsem si, že i přes to, že jsme vyrovnali, tak pořád ještě nemáme vyhráno. Každopádně od té doby jsem televizi věnovala větší pozornost. Potom souhra Michálka a Novotného. Česko vedlo 2:1 a já si začala říkat, že ten Plekanec jim přece jenom něco do té hlavy vtloukl. Všichni si začali uvědomovat, že tohle už nejsou zápasy o postavení v tabulce, nýbrž o postup do semifinále a do hry o medaile. Následně na to se projevil Erat. 3:1. To už jsem opravdu jásala, protože bylo až neuvěřitelné, jak rychle se sebrali a najednou tak skvěle hráli. Bylo skvělé, že jsme vedli už o dvě branky. Začala mě přepadat euforie a vzplála ve mně naděje, že opravdu máme šanci dostat se do semifinále. Hodně rychle jsem se zase uklidňovala, když na konci druhé třetiny dali Švédi druhého góla. Náskok byl jedna branka. Strašně se mi líbilo spojení, že jim dali gól do šaten. To mě moc pobavilo. :D Nejdřív jsem to totiž nepochopila a v hlavě se mi vybavovala scéna, jak nějaký hokejista střelil puk do chodby směrem k šatnám. :D

Po druhé přestávce jsme opět nastoupili na led a ve mně začaly hlodat pochybnosti. Říkala jsem si, Švédi se teď naserou (takhle jsem si to opravdu řekla) a nasázej nám tam góly, že budeme čumět s otevřenou pusou. Moje domněnky potvrdila třetí švédská branka, tentokrát ze šaten. :D To už jsem začala být dost nervózní. Bylo totiž pro mě lepší, kdybychom prohráli, aniž bychom se snažili, než abychom prohráli po takovém skvělém výkonu. Celou třetí třetinu jsem nedělala nic jiného, než že jsem hypnotizovala puk nepostřehnutelně míhající se po ledovém povrchu. No tak, spadni tam, spadni tam...prolétavalo mi hlavou. Pořád nic. Poslední minutu třetí třetiny už jsem stratila veškerou naději. Švédi nás porazí v prodloužení. V tu chvíli mě ale napadlo, že pokud bychom to dotáhli na nájezdy, ještě pořád máme nějakou šanci, protože v nájezdech jsme dobří, zvlášť když je Kovář v bráně. A pak to přišlo. 29 sekund před koncem se jako vlna tsunami na ostrov Honšú přihnal gól Milana Michálka. Nejdřív jsem tomu nemohla ani uvěřit. Koukala jsem na televizi a jen jsem instinktivně vykřikla GÓL. Během několika nanosekund mi došlo, že jsme opravdu vyhráli. Vyskočila jsem ze židle a přiřítila se do obýváku, kde jsem se svalila na gauč a začala jsem ječet a bouchat kolem sebe rukama. Řvala jsem, jak zatraceně jsme dobrý. Nepochytila jsem toho tolik, jak na to komentátoři reagovali, ale vím, že to přirovnávali ke gólu Rachůnka.
Potom, co jsem se uklidnila, jsem se koukala na rozhovor jak s některými hokejisty, tak s Plekancem a Hadamczikem ve studiu. Dostali jsme se do semifinále. Byla jsem tak ráda. Vůbec jsem tomu nevěřila. Vyřadili jsme jeden z nejlepších týmů na mistrovství. Hrajeme o medaile. Tuhle neděli od 17:30. Se Slovenskem. Doufám, že všichni slovenští návštěvníci a affilates pochopí, že budu fandit našemu týmu. Já vám zase nebudu zazlívat, že logicky budete fandit Slovensku. Slovensko, při zápasu s Kanadou, předvedlo perfektní výkon. Vyřadili nejlepší tým z jejich skupiny. Škoda jen, že jim to takhle krásně nevyšlo minulý rok, když mistrovství bylo u nich. Jsem moc zvědavá na zítřejší zápas, už hlavně proto, že Slovensko má českého trenéra. Budu ráda, když oba týmy získají nějakou tu medaily. My, ať už získáme jakoukoli medaily, budeme mít třetí za sebou, což považuju za neuvěřitelný úspěch. Od roku 1993 jsme nasbírali 11 medailí. Čtyři bronzové, jednu stříbrnou a šest zlatých (v roce 2001 jsme slavili hattrick, třetí zlatá medaile v řadě), což je neuvěřitelný. Je jedno, který tým vyhraje. Do finále posoupí tým s českým trenérem. Přeju oběma týmům hodně štěstí, ať vyhraje ten lepší. :)

P.S. Strašně se mi líbila ta tabule, kde stálo: CZECH REPUBLIC WELCOME TO SEMIFINAL

Hledala jsem to na internetu, ale nikde ten obrázek nemůžu najít. Bylo to na takovém protáhlém displeji v hledišti mezi obecenstvem, takže až se budete koukat na nějaká videa ze včerejšího zápasu, tak to tam určitě zahlédnete.

P.P.S. Není ten maskot tenhle roku super? Připomíná mi to Angry Birds. :D

P.P.P.S. Taky jsem chtěla říct, že je škoda, že se Slovenskem nehrajeme ve finále. Bylo by to lepší, protože by oba týmy dostaly medaily, takhle musí jeden hrát o bronz a když nevyhraje, tak musí jet domů s prázdnou.

P.P.P.P.S. Ještě vám jsem dávám hymnu letošního IIHL. Tenhle rok to není nic moc. Life is the game od Kristiny je mnohem lepší písnička. :)

Návštěvnost za minulý týden:

Pondělí: 61

Úterý: 80

Středa: 67

Čtvrtek: 56

Pátek: 67

Sobota: 57

Celkem: 478

Za tu neděli moc děkuju. Krásný dárek k 1. narozeninám blogu. :) Já vím, že jsem vám slíbila (zase) tu jednodílovku se Zaynem. Opravdu na ní pracuju, teda alespoň se snažím. Jde o to, že vždycky jedu busem domů a říkám si: "Přijdu domů a nemám, co dělat, takže konečně dopíšu tu jednodílovku." Přijdu domu, sednu si, vezmu si jogurt, snim ho a pak...jsem nějaká unavená, půjdu si lehnout, tak na půl hodinky. Z půl hodiny je hodina, možná hodina a půl. Vzbudím se...teď bych mohla jít na počítač, pustím si hudbu a budu psát u toho. Nakonec to dopadne tak, že hudbu si pustim, blok si otevřu před sebe, ale to je asi tak všechno. Napíšu tři věty a pak ten čas tak rychle uteče, že to je všechno, co stihnu. Taky rozjíždím ten povídkový blog. Kamarádka mi udělala design, zítra ho dodělá, šoupnu tam počítadlo a pak už vám dám sem jen odkaz a snad se někdo chytne. No uvidíme. Pro dnešek se loučím. Zatím ahoj. :)

Teď jsem tu oficiálně online a během hokeje jsem si udělala chvilku času a udělala nějaké ty statistky. Doufám, že se vám dnešní den alespoň trochu líbil, i když toho tady nepřibylo tolik, jak bych si přála. Opravdu se omlouvám, ale kdybych vám toho sem přidala hodně, tak už bych potom vůbec nestíhala. Dneska jsem přidala tři nové kapitoly I save you a nevím, kdy přibyde další. Dneska bych ráda ještě přidala jednodílovku se Zaynem, ale vzhledem k tomu, že už je tolik hodin a já musim ještě uvařit večeři (:D) a dodělat si jeden úkol, tak nevím, jak to stihnu. Byla bych ráda, abyste věděli, jak moc se snažím. Píšu i ve škole, kdykoliv mám volnou chvíli, ale já se prostě moc rozepisuju. Něco jako Sáblíková. Té se taky jezdí líp na delší vzdálenosti. Já to mám to samý, akorát s psaním. :D Tak uvidíme jak to dopadne. :D

Takže v rámci dnešní "párty" blogu jsem se rozhodla, že vám do článku sepíšu všechny mé nápady pro vícedílné povídky. Ne, že by se I save you chýlilo ke konci, to ani zdaleka ne, ale znáte mě. Chci být před vámi alespoň o krok na před, takže chci abyste si teď vybrali povídku a já už bych jí začala pomalu sepisovat. Musím uznat, že vám nedávám zase tolik na výběr. Teda nápadů je hodně, ale většinou jsou jen o dvou osobách. Harry Styles a Niall Horan. Je mi líto, ale tihle dva jsou moji oblíbenci a tím pádem se mi hodí ke každému nápadu, který mě napade. :D Doufám, že se nezlobíte a vyberete si alespoň jednu, se kterou budu moct pokračovat. :)

UPOZORNĚNÍ: Ne u každé povídky mám název, tudíž jsem ho nahradila ??? To samé u jmen postav. Jména většinou vymýšlím až když píšu, takže jsem je pro tentokrát nahradila XXX. Tam, kde je za lomítkem napsáno One Direction, tak to znamená, že to bude něco jako milostný trojúhelník. Prostě, že se do hlavní postavy zamiluje víc kluků, popř. ona se zamiluje do více kluků.

Dneska už ale opravdu poslední díl. Už jsem se dost rozjela. Teď to budu dohánět jak prase. :D Ale když už mám ten rok za sebou, tak proč ne, že? Aspoň mě to bude nutit psát častěji. Takže po téhle povídce už přibyde jen jeden přednastavený článek a to je "Vyber si novou vícedílnou povídku...". Podrobnosti budou v článku, jsem zvědavá na to, co si vyberete. Dneska jediné, co můžete očekávat je nejspíš ta jednodílná povídka se Zaynem. Recenzi na Kamarád taky rád jsem bohužel nestihla, ale myslím, že můžete být rádi za ty povídky. :) Přeju příjemné čtení.

Tohle bude nejspíš předposlední článek. Víc jsem totiž včera nestihla přednastavit, snad se nezlobíte a udělala jsem vám radost, alespoň něčím z toho. Ještě pro vás mám jedno překvápko. Nakonec jsem se rozhodla, že vám sem dneska vyjímečně dám I save you i na potřetí. :D Tak snad jsem vám teď udělala ještě větší radost. Ale teď zpět k písničce. Slyšela jsem jí včera v rádiu a chvilku jsem si myslela, že ten začátek zpívá Adele. Opravdu nevím, jak mě to napadlo, ale prostě mi to tak přišlo. Ne, že by mě ta písnička nějak uchvátila, ale líbí se mi ten začátek a potom text písně. Video je taky celkem pěkně udělané. :)

Přináším vám fotky. Teď se připravte, protože si nejspíš opravdu řeknete, že jsem šílená. To, co teď uvidíte můj noční stolek okupuje jedině tehdy, když je vidět. Přesněji řečeno, když není zaházený papíry, propiskami, knížkami a podobnými věcmi. No, jsem zvědavá, na vaše reakce. :D

P.S. Jednodílovku se Zaynem jsem včera nestihla ani dopsat, ani opsat, takže jí dneska dopíšu a večer by se tu mohla objevit. Uvidíme. :)

Dámy a pánové, nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale tenhle kluk konečně dospěl. Jeho hudbu jsem nikdy zrovna nemilovala, ale když jsem slyšela audio verzi týhle písničky, tak jsem si řekla, že není tak hrozná, ale to, co mě uchvátilo mnohem víc byl videoklip. Konečně se probral a začal se chovat jako dospělej. Uznávám, že si o něm myslím, že se chová mírně namyšleně. Ať už v tomhle videu nebo obecně, když vidím třeba nějaká videa, kde je on a Selena. Je mi líto, ale můj nejoblíbenější interpret to nejspíš nebude nikdy, ale tahle písnička je děsně chytlavá a já, i přes to, že ani zdaleka nejsem Bilieberka, nebo jak se to těm jeho fanouškům říká, tak si jí musím pořád zpívat. Myslím, že z toho zešílím, jestli rychle nenajdu něco, co tuhle písničku nahradí. :D