3. narozeniny!

14. května 2014 v 16:47 | Isa |  Aktuálně
Happy B-day!
Tenhle blog včera oslavil třetí narozeniny. :) Nezapomněla jsem, jen jsem neměla čas sem nic napsat. Respektive, jsem to rozepsala, ale pak jsem se omylem odhlásila a kvůli capslocku třikrát napsala špatně heslo a musela jsem hodinu čekat, než jsem se mohla zase přihlásit, jenže mezitím jsem šla spát. Takže asi takhle. Tímto se i omlouvám, že jsem to včera zkazila. :D Bohužel pro vás nemám žádné narozeninové překvapení, ale posílala jsem do soutěže jednu jednodílnou povídku, takže jen, co bude vyhlášení, tak jí sem přidám. :) Sice to není nic světoborného, ale po dlouhé době to jediné, co jsem vyplodila. :D
Tak se zatím mějte. :)
Přeju tomuhle blogu hodně úspěchů a pevně doufám, že tu s námi ještě nějaký ten pátek zůstane. :D I když nejsem poslední dobou moc aktivní. Je to holt těžké se střední školou no. :D Takže happy B-day. :)
 

So Undercover

20. dubna 2014 v 0:01 | Isa |  Filmy
Jak jsem se o tomhle filmu dozvěděla? Kdysi dávno, když Miley dotočila poslední řadu Hannah Montana a (do)točila LOL, tak se na internetu objevily fotky novinářů a u toho byl popisek z natáčení So Undercover. Miley na té fotce měla ty její krásné hnědé vlasy a já se nemohla dočkat, až uvidím celý film. Během těch měsíců jsem na to tak nějak zapomněla a vzpomněla jsem si na to dneska, už ani nevím proč. Každopádně jsem okamžitě našla film online a podívala se na něj.
Film sám o sobě nepatří mezi ty s nejlepším dějem, ale nepochybuju o tom, že fanouškům Miley se bude líbit.
Je to označené za akční komedii. Akční to nepochybně je, protože Miley vystupuje jako agent FBI. Nejsem si tak úplně jistá o co přesně v tom filmu šlo. Vím, že Molly (Miley Cyrus) dohlížela na Alex, dceru bývalého gangstera, která věděla, kde jsou jeho účetní knihy. A zároveň se snažila vypátrat, kdo po ní jde. Co se týče toho označení "komedie", to už si nejsem tak úplně jistá, protože kromě hlouposti blondýnek z koleje Kappa Kappa Zeta jsem tam shledala pouze jednu věc a to, když v závěru Miley stříkla padouchovi, jehož jméno neprozradím, aby vám to případně nezkazilo celý film :D, do očí speciální pepřák, který ale začal působit až později. Padoucha to doslova položilo na zem a choval se jako kdyby byl pod drogama. Každopádně u toho měl tak vtipný hlášky, že by možná stačilo, kdybyste si pustili jen tuhle část. :D
Takže závěrem. Film za moc nestál, ale vzhledem k tomu, že jsem Miley měla v téhle době ráda (Není to o tom, že bych teď neměla, ale přece jenom její chování se mi v současné době moc nezamlouvá. Nic to ale nemění na tom, že její hudba se mi pořád líbí.), tak to nepovažuju za ztrátu času. Miley rozhodně nepatří k velkým herečkám, ale její výkony nepatří k nejhorším a podobné role jí sednou. Takže pokud se někdy budete nudit, tak tenhle film můžete třeba zkusit. :)

Trailer

Maggie Stiefvaterová - Ve znamení Štíra

17. dubna 2014 v 9:25 | Isa |  Knihy
Pravděpodobně jste čekali trošičku jiný comeback, ale nemám nic jiného, co bych vám dala. Povídky napsané nejsou a spisovat do deníku se mi ZATÍM nechce. Kdybych dneska ráno nedočetla tuhle knížku, pravděpodobně byste si ještě počkali.

Ve znamení Štíra (The Scorpio Races) je samostatný román úžasné spisovatelky Maggie Stiefvaterové, od které jsem již dříve četla její trilogii Shiver (Shiver - Mrazení, Linger - Váhání, Forever - Splynutí). Tahle trilogie rozhodně stojí ze přečtení, ale o té se tu bavit nechci (i když jsem zjistila, že na ní jsem recenzi ještě nedělala, never mind).
Ve znamení Štíra rozhodně není knížka, kterou bych si koupila, kdyby nebyla od téhle autorky. Bohužel musím říct, že koně na obálce a krátké shrnutí příběhu na vnitří straně snímatelného obalu, mě zrovna nezaujalo. Je to o koních. Sice ne tak ledajakých, ale já příběhy o koních odložila, když mi bylo tak jedenáct a už jsem neřešila jaké je moje oblíbené zvíře. Jenže mamce se tahle knížka líbila (i ona četla předchozí trilogii) a rozhodla se, že si jí koupí a já jelikož nepohrdnu žádnou knížkou, která má něco společného s tím, co čtu, ať už autorku nebo žánr, tak jsem si řekla proč ne. Knížku jsem dostala k březnovým narozeninám, ale začala jsem jí číst v úterý a s omezením školou jsem jí dočetla dneska ráno, když mě ve čtvrt na osm vzbudily sluneční paprsky (bylo to jako v knížce nebo v povídce, co píšu :D).
Tahle knížka má neuvěřitelný děj, založený na legendách o vodních koních. Ačkoliv se mi do ní chtělo jenom proto, že na obálce bylo napsáno Maggie Stiefvaterová, potvrdilo se zde rčení Nesuď knihu podle obalu. Příběh je strhující a dokonale jsem do něj vžila. V životě jsem nic podobného nečetla a jak jsem napsala předtím, sama od sebe bych si to asi ani nepřečetla, proto dávám šanci těm, kteří nemají tak čteníchtivé maminky a nemají nikoho, kdo by je k tomu pošťouchnul.
Děj se odehrává na pobřeží, kde z moře vylézají vodní koně, tzv. cappail uisce (celou knihu mi trvalo než jsem se naučila to správně přečíst, asi v desáté kapitole je muž, který to vyslovuje kopl uška, ale autorka do poznámek na konci knihy napsala, že se to čte kepl iška). Vodní koně jsou nebezpeční a hladoví. Celý problém je v tom, že žerou maso. A to včetně toho lidského. Jsou nevyzpitatelní a nebezpeční. I přes tohle všechno si je lidé vybírají, aby na nich jeli dostih Ve znamení Štíra, protože jsou rychlejší než normální koně. Nebudu vám tu vyprávět děj, jen vám prozradím, že v knize se objeví dívka, která má normální kobylu a rozhodne se ten dostih jet, i když je v sázce její i kobylčin život. Samozřejmě nechybí ani chlapec.
Líbí se mi na knížce to, že je originální, s ničím podobným jsme se nesetkala, ale tak to je u většiny knížek. Potom se mi taky líbí to, že jí nechybí love story, ale je ho tak zřídka, že by někteří z vás ho možná chtěli i víc. Já čekala na první "jiskření" mezi hlavními hrdiny většinu knížky a ačkoliv je to většinou to první, na co v ději celou dobu čekám, tady to bylo jiné. Z počátku tomu tak tedy bylo, ale pak se mi do mysli vkradly jiné a důležitější prvky děje, než nějaký románek hlavních hrdinů.
Taky oceňuju konec knihy. Zůstal tak otevřený, až jsem chtěla nejdříve nadávat, ale pak jsem si řekla, že to je to nejlepší zakončení vůbec. Nic neřikající, co se bude dít dál. Neskončilo to polibkem, jako pár fantasy knížek, se kterými jsem se setkala. Naopak. Skončilo to tím nejkrásnějším. Věrností.
Po sáhodlouhém textu plném opakujích se slov jako je děj, knížka, apod., (:D) už vás nebudu trápit a jen vám všem přikazuji...dobře tak ne, jen doporučuji..., abyste si tohle přečetli. Možná vás to ze začátku nevezme a možná vás to ani nezaujme, není to tolik fantasy, jak by někdo čekal, ale mě to i tak sebralo. Nevím, jestli to je tím, že jindy to až tolik nevnímám, ale dneska ráno, když jsem četla závěr, kdy se jel ten dostih, jsem si všimla, jak mi divoce buší srdce, prostě jako bych stála na jednom z útesů a ten dostih na pobřeží sledovala.
Ale nemůže být všechno jenom nej, nej, nej, že? Tenhle skvost má jedno obrovské mínus. Má jenom jeden díl.
 


39. kapitola - Adeptka

15. března 2014 v 15:20 | Isa
Chtěla jsem tenhle díl přidat až včera, ale nakonec jsem si to rozmyslela a rozhodla se pro dnešek. Tohle je poslední předepsaná kapitola, co mám. Další je sice rozepsaná, ale nějak se to s ní táhne. :D Uvidím, co se dá dělat. Jak už jsem tu několikrát zmiňovala, rozepsala jsem novou povídku, kterou zatím ještě nechci zveřejňovat, ale nápad se mi moc líbí a docela mě i baví to psát. We wordu to nemám ani rozdělené na kapitoly, prostě mám prolog, pak nadpis první kapitola a potom asi šest nebo sedm stránek. :D Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet. :)
Snad se vám tenhle díl bude líbit. :) Dneska jsem si četla pravidla, jak napsat dobou fanfiction. Nějaká holka to zveřejnila na facebookové stánce 1d-ff, tak jsem si řekla, že to zkusím přečíst. Bylo to dost dlouhé, ale přečetla jsem to až do konce. A v téhle povídce je tolik chyb, že se za ní stydím, přesně jak v jedné části toho článku píšou. :D Kdybyste si to chtěli taky přečíst, tak můžete.
Přeju hezké čtení. :)
Věnování: Verouš - moc děkuju za tvůj komentář. :) Moc mě potěšil. Stejně jako všechny vaše komentáře, samozřejmě. :D



21. kapitola - Hospital

7. března 2014 v 20:41 | Isa
Jak jsem slíbila, tak plním. Je to trochu později, než jsem původně plánovala, ale v 19:50 jsem se teprve vrátila z práce a teď koukám na První republiku. U toho jsem ale dopsala konec kapitoly. :D Well, tohle je nudná kapitola. Nic moc se v ní neděje, takže to nějak přetrpte. :D Jinak přeju hezké čtení. :)
EDIT [8.3.2014 - 10:39] - Především přeji krásný mezinárodní den žen. :D Ale hlavně píšu proto, že jsem úplně zapomněla na věnování, takže tady je. :)
Věnování: Michelle - Za psaní těch dokonalých povídek. :3 Vážně FL je moje láska a o AIG ani nemluvim. :D Chris - Za to, že mě miluje ještě o něco víc. :DDD dree. - Za její super komentáře. :D A pak Katka, Marty a Carrot - Za to, že vůbec okomentovali, protože to jsou "nové tváře", za které jsem vděčná. :) Takže díky vám všem. Jenom díky vám se tahle povídka zase rozjela, pamatujte na to. :)



38. kapitola - Nový začátek

4. března 2014 v 16:03 | Isa
Nevím, včera jsem rozepsala 40. kapitolu...a prostě z toho nemám dobrý pocit. Já vím, že jsem s tím už trapná a že nemáte rádi, když se podcňuju nebo když shazuju tuhle povídku, ale já si nemůžu pomoct. Tahle povídka prostě začíná být čím dál divnější a nevím, jestli to nějak vykopu zpátky nahoru. Krom toho, v téhle kapitole nastane zlom, který tu povídku docela protáhne. Původně mi to přišlo jako skvělý nápad, on je to skvělý nápad, ale když si uvědomím, že to teď vlastně celou povídku tolik protáhne...už si nejsem tak jistá. :D No, tak přeju hezké čtení.
Věnování: Chris, protože to ona mi vnukla tenhle dokonalý nápad. Moc děkuju. :) Bez tebe by tahle povídka byla ještě horší než je. :D A tím nemyslím, že je špatná kvůli tvému nápadu, to vůbec ne. :D



Little Mix - Word Up!

3. března 2014 v 11:12 | Isa |  Hudba

Dnešní článek bude trochu jiný. Mimo toho, že se vyjádřím k písničce, tak bych se ještě ráda pozastavila nad celou akcí Sport Relief a vůbec působení Little Mix na tomto charitativním projektu. Předem vám říkám, že nechci, vyvolat žádné hádky, soudím jen podle dostupných informací, které jsem tak postřehla někde na facebooku, twitteru nebo obecně na internetu.

Takže, Sport Relief je charitativní akce, která se podle wikipedie, koná jednou za dva roky. Je to taková podorganizace Comic Relief,kterou můžete znát z dřívějška přes One Direction. Zpočátku jsem tak nějak nepochopila o co přesně na téhle akci jde. Respektive mi nějak nedocházelo, jak ušetří peníze. Pak mi došlo, že vlastně ty lidi, co sportují v rámci Sport Relief, to mají sponzorované a když svůj cíl splní, tak za něj dostanou zaplaceno a ty peníze potom jdou na tuhle charitativní akci, která za to zaplatí třeba pitnou vodu nebo vakcíny pro nemocné. Dále potom se podle stránek www.sportrelief.com, pokud jsem to dobře pochopila, koná několik soutěží. Například běh na dlouhou vzdálenost. Vysvětluji si to tak, že oni si zaplatí startovné, které jde taktéž na vakcíny a pitnou vodu, a běží závod pro dobrou věc. Myslím, že to je dost užitečná věc. Nejenom, že to donutí lidi se hýbat, ale ještě je to na dobrou věc.

Ovšem, tak jako tak jsem nepochopila celkové působení Little Mix v této kampani. Pokud vím, tak jejich video je natočené normálním kamerovým profesionálním týmem (ne jako One Way Or Another) a vlastně jediné peníze, které jdou na Sport Relief z téhle písničky, je cena, kterou zaplatí lidi, co si song koupí třeba na ITunes. Dále potom za 17 dní, jako závěr Sport Relief by se měl konat koncert, během kterého se budou vybírat peníze a holky by tam měly vystoupit. Něco jako u nás Dobrý Anděl nebo tak něco.
Sama si nejsem jistá, jestli tomu dobře rozumím, takže pokud tu je někdo, kdo ví o této akci a aktérkami v podobě Little Mix víc, než já, tak se ráda nechám poučit. Nerada bych, abych tady vyvolala vlnu nenávisti vůči mě jenom proto, že jsem to nepochopila.
Taky jsem se snažila vypátrat působení Little Mix v nějaké té zemi s těmito problémy. Pravdou je, že jsem hledání moc nevěnovala, ale chvilku, co jsem se dívala, tak jsem našla jediné video a to z Liberie, kde holky zpívají úryvek Word Up. A potom asi dvě fotky na jejich profilu na Instagramu. Nechci je tu kritizovat. Jsem si vědoma, že je důležité, že někdo tak vlivný, jako jsou nejpopulárnější celebrity současnosti, by měli pomáhat potřebným lidem a jsem za to ráda, ale jediné, co mě na holkách tak trochu zaráží je to,...prostě mi přijde, že do toho nešly srdcem. Chci říct, když se podíváte na video One Direction v Ghaně, tak ty kluci tam brečeli. A bylo na nich vidět, že je to fakt sebralo. Je pravda, že já v Liberii s holkama nebyla, takže nevím, jaké tam byly ony, ale taky usuzuju podle dostupných informací. Na tom jednom videu, které jsem našla, tam každá holka drží jedno díte a kolem sebe mají desítku dalších a zpívají úryvek Word Up. Na těch fotkách, co jsem viděla je pak Jesy a Jade, jak sedí u postele jednoho dítěte a na té druhé jsou všechny a kolem sebe mají zase spoustu dětí. Pak jsem i googlovala a fotek jsem našla víc, nicméně jsem nikde neviděla projev žádné jiné emoce než smíchu a radosti. Jak jsem řekla předtím, nevím, jak to tam probíhalo, takže nesoudím ani nekritizuji, jen vyjadřuju svůj názor. Prostě v poměru s klukama, a není to tak, že proto, že kluky znám déle, tak jsem na jejich straně, mi přijde, že ony se do toho úplně neponořily.

A teď už k písničce. Kdo přeskočil to dlouhé psaní předtím, tak nevadí. :D Nemám vám to za zlé. Když jsem písničku poprvé slyšela na audiu, tak se mi opravdu líbila. Já miluju jejich hlasy, ony se totiž jen tak nevidí. Dokážou vyzpívat tóny, o kterých jsem ani nevěděla, že existují a krom toho, jejich hlasy jsou strašně silné, což můžeme vědět nejenom od DNA, ale hlavně od Salute, které mi od jejich prvního alba přijde o dost jiné. Neříkám, že horší. Salute je perfektní.
Word Up! je perfektní písnička právě ke sportu. Myslím si, že kdybyste si jí natáhli do svých mobilů, Ipodu, MP3 přehrávačů nebo co všechno se to dneska vyrábí (:D) a zašli si třeba zaběhat nebo k tomu cvičili nebo dokonce jen tančili, tak vás to tak nabudí, že nebudete chtít přestat. Takže rytmicky, melodicky a hudebně je ta písnička dokonalá. Co se týče textu, tak rozhodně to není nějaký opravdu smysluplný text...chci říct, že to není nic, co by nějak vystihovalo vaší náladu, ale řekla bych, že to ani nebyl účel téhle písničky. Účelem bylo nabudit, co nejvíce lidí k tomu, aby se začali hýbat. A ten účel to perfektně splnilo. Nejenom hudba, ale i text to má takový, že prostě vás to nutí zvednout se ze židle a rozjet to na plný pecky. Vlastně podle textu, bych si tak nějak představila, že bych si vzala takový ten obrovský kazeťák, jak bývá ve videoklipech. Dala bych si ho na rameno (:D směšná představa), pustila Word Up! a prostě začala někde na ulici tancovat a tím bych přilákala víc a víc lidí. Když nad tím tak uvažuju, tak by to vlastně byla skvělý akce třeba na nějaký sraz fanoušků, něco v podobě flashmobu, akorát by nikdo neměl nic nacvičené a prostě by lákal kolemjdoucí a hýbal se podle inspirace. Prostě by improvizoval. Myslím, že by to byla super prezentace.
No a já už teď končím, protože tím, jak mi to tady hraje pořád dokola...řekněme, že to prostě musím nějak rozhýbat. :DDD
BTW. Nikdy bych neřekla, že tu první část zpívá Perrie. Obvykle její hlas poznám, ale teď mě opravdu překvapila. Taky mi v té první části, jak se tam tak hýbe, tak mi připomíná trochu Miley Cyrus. A nemyslím tu teď, ale z dřívějška, to období té Disney hvězdy. :D Nevím, takové crazy pohyby, které bych přesně přiřadila k ní.
Ve videoklipu, mimo Melanie C, taky můžete zahlédnout Grimmyho (Nick Grimshaw). :D Já když ho tam viděla, tak mě málem kleplo překvapením.


20. kapitola - Feeling guilty

2. března 2014 v 12:58 | Isa
V poslední době mi přišlo pár dotazů na to, jestli budu pokračovat v povídce Unbroken. Víte, já tenkrát skončila hlavně proto, že jsem se rozepsala v NLYD a v Unbroken jsem tak nějak nevěděla, jak dál. Po pravdě řečeno, když jsem včera začala psát tuhle kapitolu, tak jsem měla za to, že se to trochu rozjede. Věděla jsem, jak navázat na předchozí kapitolu a spoléhala jsem na to, že během psaní mě tak nějak napadne, jak pokračovat v celé povídce. To se nestalo. Nechci tvrdit, že tohle je zase jedna kapitola na několik měsíců, to snad ne, jen vás chci upozornit, že ty kapitoly pravděpodobně nebudou za moc stát. Nechci, abyste na ně moc dlouho čekali, ale zároveň nechci, abyste byli zklamaní. Budu se snažit tomu dát alespoň trochu šťávy.
Začátek téhle kapitoly mi přijde docela v pohodě, ale ten konec, to už je trochu horší. :D Myslím, že jsem to trochu pohnojila, ale posuďte sami.
Chtěla bych moc poděkovat těm, kteří mi napsali o další kapitolu Unbroken, protože to je přesný důkaz toho, že vaše komentáře, otázky na asku, maily nebo jakýkoliv jiný projev zájmu o mé povídky, je můj pohon. Vždycky jsem to tak nějak říkala do větru, abych vás donutila napsat aspoň krátký komentář (*cítí se zahanbeně*), ale teď opravdu vím, že to je pravda. Kdybych v jednu dobu nezaznamenala tři dotazy na Unbroken, tak pravděpodobně ta kapitola tady dneska není.
Tudíž...
Věnování: Slečně, co mi o povídku psala na ask. Nikole,která se mi ozvala pod poslední díl povídky. Chris -doufám, že mě teď miluješ. :D Dree,protože Louis je její oblíbenec a má špatnou náladu, tak snad jí tohle náladu zlepší. :)
A nakonec vám všem, kteří tuhle povídku máte rádi. Omlouvám se, že jste na ní museli tak dlouho čekat. :/ :)


EDIT [18:54] - Když už nová kapitola, tak rovnou s novým coverem. :) Snad se líbí, tentokrát je to moje práce a musím říct, že jsem docela spokojená. :) :D


Say Something

27. února 2014 v 22:29 | Isa
Myslela jsem, že se mi povede tuhle povídku přidat dřív. Teda. Chtěla jsem jí přidat až dneska, protože jsem jí dneska dopsala, ale nevěděla jsem, že mi tolik času zabere ten cover. :D Nechtěla jsem se s tím patlat tak dlouho, ale jsem pečlivá na výběr postav. :D Takže tady to je. Ta povídka mi přijde trochu zvláštní, ale už to nebudu opravovat. Inspirovala jsem se písničkou Say Something od A Great Big World a Christiny Aguilery. Sice ta písničky s dějem nemá tolik společného, ale psala jsem jí během jejího poslouchání. Poprvé jsem jí slyšela v rádiu a když jsem se dozvěděla, že to zpívá Christina Aguilera, tak jsem otevřela pusu dokořán, protože bych nikdy nepoznala, že to je její hlas. Každopádně jsem si písničku zamilovala a kdo jí ještě neslyšel, tak si jí určitě pusťte. :)
Povídka je s Harrym. Původně jsem nechtěla, aby byla s Harrym, ale nakonec jsem si nemohla pomoct. :D Takže tu máte jednu dávku Hazzy, i když tam zrovna dvakrát nevystupuje. :D
Poslední dobou dostávám spoustu dotazů na Unbroken. Už jsem to sem jednou psala a psala jsem to i na svůj ask. Zítra mi začínají jarní prázdniny, takže se na Unbroken určitě zaměřím a zkusím napsat další díl.

Tak snad se vám to bude líbit. :)



37. kapitola - Nebeská modř

23. února 2014 v 10:55 | Isa
Chtěla jsem tuhle kapitolu přidat dřív, ale k čemu by to bylo, když jsem byla obeznámena s tím, že většině z vás vyhovuje neděle. :D Tak holt to budete mít v neděli no. :D Tohle je předposlední kapitola, kterou mám předepsanou. Naštěstí mi příští týden začínají prázdniny, takže se k psaní snad dostanu. Teoreticky jsem měla celý minulý týden příležitost k psaní, protože sice jsme psali písemky, ale já to brala tak nějak v pohodě. Učila jsem se, ale stejně jsem měla pocit, že stíhám i ostatní věci. :D Divný.
Hodně jsem o téhle povídce přemýšlela a ta Demi se mi tam nelíbí. Respektive ne, že by se mi nelíbila, jen mi do té povídky nějak nesedí. Nedokážu o ní pořádně psát, protože prostě...nevím. :D S klukama to je jiný, na to už jsem tak nějak zvyklá, ale ta Demi, přijde mi, že jí akorát kazím. :D
Taky jsem přemýšlela na Unbroken.Ráda bych se k téhle povídce vrátila, ani nevím, jak je to dlouho, co jsem přidala poslední díl. Vím jenom to, že nevím, jak dál, takže uvažuju nad tím, že bych to trochu předělala, ale to bych zase musela všechno přepsat a to se mi chce asi stejně jako učit se na písemku z chemie. :D I když radši bych předělala povídku, než se učit na chemii. No, to je zase jiná story, zkrátka...asi Ubroken z blogu odstraním a až budu mít víc kapitol, tak to budu přidávat od znova. :D
Jinak děkuju všem, kdo minulý díl okomentovali. Všimla jsem si i "nových tváří", takže bych ráda, abyste věděli, že to potěší. :)
Takže...
Věnování:Verouš, Marty, Dadusha Dulce, Nikinka, Chris, Michelle, Prostě.já, Smile Jane, Rie



Kam dál