Říjen 2013

Arrrrghhhh

30. října 2013 v 16:05 | Isa |  Aktuálně
Originální název článku, že? No, jeho obsah bude ještě originálnější. Nemám nejmenší ponětí, co se to se mnou děje. Jednou mám pocit, že se mi inspirace zase vrátila a že mi psaní NLYD a Unbroken půjde samo, ale teď jsem se zase zasekla. 29. kapitola NLYD. Já prostě nevím. Přijde mi, že tam píšu totální kraviny a strašně mě to s**e. Řekla jsem si, že když mi nepůjde NLYD, tak zkusím Unbroken. Tam je to snad ještě horší. Nejradši bych obě povídky zrušila. Psát další sérii ISY byl fakt hoodně špatný nápad. Začít něco jako Unbroken taky. Prostě mám úplně chuť obě tyhle povídky smazat a začít přidávat něco jiného. Já...prostě nevím. Chytám nerva jenom si na to vzpomenu. Chvilku mě to psát baví a teď bych nejradší vzala notebook a třískla s ním o zeď. Napadlo mě, že bych zkusila napsat něco nového a zkusila to přidávat společně s NLYD a Unbroken. Byla by to taková "úniková" povídka, kterou bych přidávala, když bych si s ostatníma nevěděla rady. Arrrghhh! Už je to tady zase. Mamka: "Do školy náhodou nepotřebuješ nic?" Proč mám tak strašnou chuť jí odseknout, že je mi škola momentálně totálně u pr***e. Pochopte, já svojí mamku miluju a chápu, že to myslí dobře. Vím a uvědomuju si, jako jedna z mála v mém věku, že škola je důležitá, ale teď jsem byla pět dní doma a při představě, že zítra musím do školy, tak je mi blbě. Jsem přesvědčená, že opět nebudu stíhat vůbec nic. Nebudu stíhat psát, číst povídky, číst knížky, dívat se na blogy Affs. Arrrghhh!!!!! Já to fakt nezvládám. Mám chuť řvát a momentálně bych nejradši dala pěstí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tohle nezvládám. Musim jít, jinak fakt ten notebook rozbiju. Myslím, že bych si měla zajít k doktorovi, protože tyhle výkyvy nálad prostě nejsou normální. Zatím se mějte.

28. kapitola - Diktátoři

30. října 2013 v 14:55 | Isa
Já vím, že jsem jí slibovala dřív, ale pak jsem si to rozmyslela. Chtěla jsem si ještě napsat pár dílů dopředu, ale vůbec se mi to nepovedlo. :D Rozepsala jsem 29. a už teď jak to píšu, cítím, že to stojí zase za houby. Můj problém je, že nevím, co mám dávat do těch dílů mezi ty zajímavější zápletky, protože kdybych přeskakovala z jedné zápletky na druhou, tak to nejenom, že by byl brzo konec, ale stálo by to za starou bačkoru. Což nepochybně stojí už teď. :D To je jedno. Tak si užijte čtení a já jdu zkusit něco dalšího vytvořit. :D



Dobrý Will Hunting

29. října 2013 v 19:50 | Isa |  Filmy
Pro některé z vás teď pravděpodobně nastane ta nudná chvíle. Dostala jsem totiž od kamaráda seznam filmů, který prý musím vidět a jejich tolik, že mi to musel rozdělit do několika sad. :D První sada má sedm filmů a já z toho viděla už čtyři. Dobrý Will Hunting byl první na seznamu, tak jsem s ním začla.

Spoustu z vás tenhle film asi nebude bavit. Upřímně ani u mě nevyvolal nějaký extra pocit toho, že bych to musela vidět znovu. Film bych zařadila do žánru "drama". Je to jednoduchý, možná trochu složitější na pochopení, příběh o chudém chlapci z děcáku, který žije, pravděpodobě se svými třemi kamarády a jelikož má vroubek v trestním rejstříku, tak si to musí odpracovávat na, typla bych to, matematicko fyzikální univerzitě, kde dělá uklízeče. Na chodbě je tabule, na kterou jistý učitel matematiky napíše těžký příklad a hledá někoho, kdo by ho vypočítal. Nikomu z jeho studentů se to nepodaří, ale Willovi to jde snadno. Profesor si ho vezme pod svá ochranná křídla, ale v zápětí zjistí, že Will je pravděpodobně psychicky nemocný, protože často propadá agresy. Nakonec ho seznámí s učitelem psychologie, který se bude snažit přijít na Willův problém. Taky se kolem Willa pořád motá jistá dívka, kterou jednou večer objeví v univerzitním baru na Harvardu.

Ten díl jsem hodně zestručnila. Jak jsem řekla, nepatří to mezi nejzajímavější filmy, z mého pohledu. V tomhle filmu postrádám tu zajímavou zápletku. Nějakou tu dramatickou chvíli, kde divák sedí se zatajeným dechem a čeká, jak to nakonec dopadne. To tady nebylo. Ne, že by se to dalo odvodit, jak to dopadne, ale spíš tam prostě nebylo nic, co by se mohlo skazit. Leda, že by nějaká z postav vážně onemocněla a ani to se nestalo. Nevím, nejsem z toho filmu nadšená tolik, jako můj kamarád, ale kdo ví, třeba vám se bude líbit. :)

Trailer:


TAG od Ann*

28. října 2013 v 20:15 | Isa |  Aktuálně
Takže, pro začátek...v životě jsem se nesetkala s něčím jako je TAG, ale jak na to tak koukám, bude to něco jako řetezák. :D U Ann* jsem byla nominovaná na odpovězení jejích otázek, tak jsem si řekla proč ne. A aspoň sem dneska něco přidám, protože, ačkoliv mám další kapitolu NLYD napsanou, tak jsem si to rozmyslela a s jejím zveřejněním ještě počkám. :D Tak tady jsou ty otázky, dole pak budou lidi, které nominuju já a otázky, na které bych chtěla znát odpovědi. :)

1. Kdyby si na sobě mohla cokoliv změnit, co by to bylo?
Asi tu špatnou vlastnost, že odsuzuju lidi podle prvního pohledu.

2. Co považuješ za svůj největší talent nebo co ti nejvíce jde? (odpověď nic je zakázaná)
Aha, tak nic. :D Nejvíc mi jde asi spaní. Na to mám fakt talent, spaní a lenošení. :D Dooobře, i v tom psaní to zkouším, ale pořád je co zlepšovat, že? :D

3. Vadí ti utrácet za dárky pro ostatní?
Záleží na stavu mojí peněženky. Když mám, co utratit, tak mi to nevadí, ale když jsem na mizině, tak zrovna nemám radost. :D

4. Popiš svůj největší trapas.
Fúúú, největší trapas. :D Nevím, který je největší, ale jeden z mých trapasů byl ten, když jsem byla jednou v sobotu v práci a otevřela jsem dveře na chodbu, abych tam vysála koberec. Měla jsem sluchátka v uších a hrálo mi Replay od Zendayi. Zrovna refrén, tak jsem si začala zpívat a jelikož nejsem zrovna zlatý slavík, tak mi bylo neuvěřitelně trapné, když jsem zjistila, že na té chodbě kolem mě prochází nějakej kluk. :D Ten pohled - k nezaplacení. :D

5. Inspiruješ se v blogování nebo máš svůj styl?
Popravdě jsem nad tím nikdy nepřemýšlela a do teď jsem ani nevěděla, že to jde inspirovat se v blogování. Tudíž bych spíš řekla, že mám vlastní styl. Aspoň v to doufám, nerada bych napodobovala někoho jiného. Tím nechci říct, že ti, co se inspirují se po někom opičí, to vůbec…

6. Sleduješ nějaké youtuberky nebo youtubery?
Záleží na tom, kdo je tím myšlený. Sleduju Megan Nicole, Lindsey Stomp, Madilyn Bailey a Pentatonix. Ale youtubery/ky, kteří by třeba nahrávali vyloženě jenom videa, to asi ne. Ale je pravda, že jsem předevčírem rozkoukala videa od Jamie. :D

7. Kdybys mohla změnit cokoliv na světě, co by to bylo?
Moc bych si přála, aby na téhle planetě nebylo jediné dítě, které by bylo hladové, žíznivé nebo vážně nemocné, jako jsou třeba děti v Africe. Vlastně se to tak trochu snažím změnit. Chodím do práce a část platu posílám na účet UNICEF. :) Nejdřív jsem se bála, že to bude nějaký podfuk, ale četla jsem, co z celými penězi dělají a z celé poslané částky si berou jen 2% na management. Vím, že to nemusí být pravda, ale určitě to někdo kontroluje.

8. Co si myslíš, že ti nejvíc sluší? (odpověď nic je opět zakázaná :D)
Nejvíc mi sluší pyžamo. :D Miluju svoje pyžama. Nosím volná trička a volné kalhoty. Nejradši mám volné bílé tričko I'm a Directioner, got a problem? s růžovými volnými pyžamovými kalhoty s bílými srdíčky. :D Anebo šedomodré kostičkované kalhoty a bílé volné tričko I love Roma. :D

9. Žiješ a jíš zdravě?
Pokud k žití zdravě patří sportování, tak určitě ne. Nicméně nekouřím, nepiju, nefetuju a občas chodím pěšky. Každopádně určitě nejím zdravě. :D To vím na 100%, že ne. :D

10. Plánuješ tetování nebo piercing?
Plánováním bych to úplně nenazvala, ale ráda bych si v budoucnu nechala udělat nějaké tetování. Třeba nějaký "silný" text. Něco jako má Demi Stay Strong. Nebo ty její ptáčci na předloktí. Spíš teda text než obrázek, ale pokud by to byl malý obrázek, který by vyjadřoval něco "silného", třeba volnost, tak proč ne. :D :)

Nominovaní:

Otázky:
1. Co tě přivedlo k blogování?
2. Co děláš, když máš opravdu špatnou náladu? (Např. pocit osamění, pořád se ti chce brečet, atd.)
3. Jsi spíš typ, co má hodně přátel nebo spíš někdo, kdo si přátele pečlivě vybírá a má jen pár opravdových?
4. Facebook nebo Twitter? A proč?
5. Jaký je tvůj životní vzor?
6. Popiš se jedním slovem.
7. Místo, kde bys jednou chtěla žít?
8. Nejoblíbenější sladkost?
9. Nejlepší film?
10. Čím se lišíš od ostatních?

27. kapitola - Nečekej

27. října 2013 v 16:50 | Isa
Jak jsem slíbila, tak plním. Přidávám další kapitolu NLYD. Doufám, že máte stejnou radost jako já. Docela jsem se dneska rozepsala a mám napsanou i velkou část další kapitoly, takže když budu mít náladu, tak zítra bych mohla přidat další část. Ale taky záleží na čase. Uvidíme. Tenhle díl není nejslabší, ale k nejlepším se podle mě taky neřadí. Důležité je, že jsem se dostala k části, kterou docela ráda píšu a jde mi a baví mě to, tak snad mě to neopustí. :DD Tak si užijte čtení a omlouvám se, že musíte tak čekat. :/



Little Mix - Move

27. října 2013 v 11:57 | Isa |  Hudba
Tyhle holky jsem si dost oblíbila. Nebudu vám lhát, ze začátku jsem se fakt snažila je nesnášet, protože jsem se nechala ovlivnit okolím a přidala jsem se k té skupině kravek, co tvrdily, že Perrie Zayna jenom využívá. Omlouvám se těm, kteří si to pořád ještě myslí. Každý máme jiný názor.
Pamatuju si, jak jsem si poprvé pustila Wings a ta písnička, i ten klip, se mi fakt líbila, ale já si řekla: "Ne, nemůžeš si jí pustit znovu, protože by se ti začala líbit a to je chyba." Blbá, blbá, blbá. :D Teď je mám fakt ráda. Koupila jsem si Deluxe verzi jejich alba a nemůžu si stěžovat. Některé písničky se mi sice nelíbí tolik jako jiné, ale celé album je ohromně povedené. Nejvíc se mi líbí písnička Red Planet, Going Nowhere, We Are Who We Are a pak taky zbytek alba. :D Fakt bych si asi nemohla vybrat. :D A poslední dobou ujíždím na jejich cover akustické verzi We Are Young. :D

Když jsem poprvé slyšela Move, tak jsem byla fakt na větvi. Strašně se mi líbila ta část: Hey get your back off the wall... Nejdřív jí zpívá Jesy a pak všechny najednou. Nicméně to, že jsem byla na větvi, ani zdaleka nevystihuje to, co jsemcítila, když jsem viděla klip. Nevím, čím to je, ale jejich klipy jsou vždycky tak neuvěřitelně povedené. Ten k Move se mi líbí asi nejvíc, ale na druhou stranu, klip k How Ya Doin'? tam mají tak úžasný vlasy. Hlavně Pezz. Zbožňuju její vlasy tam. Chtěla bych je taky takové, ale vzhledem k tomu, že jsem přirodně taková světlejší bruneta, tak bych neřekla, že by mi takováhle blond s růžovou slušela. :D Na ní to ale vypadá skvěle. :D Potom se mi líbily i vlasy Jade, ale nemusela je mít tak kudrnaté. K ní se mi víc hodí takové..."klidnější" účesy, jestli mi rozumíte. :D
No ale zpátky k Move. Klip je NAPROSTO ÚŽASNÝ. Všechny holky v něm jsou skvělé. Miluju jejich pohyby tak a celkově, jak ten klip má nádech sexappealu (nevim, jestli to je dobře napsaný :D) a humoru. Jak tam Jade tlačí do toho tanečníka a tuším Leigh-Anne tam do něj kopla. :D To mě strašně pobavilo. :D

Takže to bude k tomuhle asi všechno. :D Jen jsem se ještě chtěl vyjádřit k tomu kroužku, co má Pezz v nose. Jaký na to máte názor? Mně se to k ní moc nehodí, protože když jsem jí viděla třeba na premiéře TIU, tak ten kroužek kazil takový ten celkový elegantní dojem. A pak jsem jednou viděla její shot pro nějaký časopis, kde vypadala trochu jako víla a ten kroužek tomu taky moc nepomohl. Na druhou stranu jí to třeba sluší v kombinaci s oblečením na jejich koncerty. Dodává jí to takový street look. :D Co si o tom myslíte vy? :) A co si myslíte o celé písničce a klipu?


This Is Us

26. října 2013 v 10:25 | Isa |  Filmy
V rámci volné dopolední chvíle jsem se rozhodla, že konečně napíšu nějakou tu recenzi na tenhle film. Nějak jsem se k tomu nemohla dokopat a navíc, teď už stejně většina z vás film určitě viděla, takže mi můžete sdělit svůj názor.

Než jsem na ten film šla, tak jsem se opravdu bála toho, že do toho šíleného fandomu zase spadnu, jako tomu bylo na začátku, kde jsem pištěla a brečela jen při pohledu na jejich video nebo obrázek. Nakonec ani nevím, jak to dopadlo. Nejsem si jistá, jak na tom v tuhle chvíli jsem. Ale zpět k filmu.
Šla jsem na něj s kamarádkou, která není Directionerka, ale několik písniček od nich zná. A její oblíbenec je Louis. Poprvé jsme šly do kina v rámci řetězců Cinema Star, apod. Bylo to opravdu úžasný. Takový filmový zážitek jsem ještě nezažila. Takový obrovský plátno a to 3D bylo úžasný. Sedly jsme si na příslušné sedačky. Obě jsme měly obrovskou colu a velký kýbl s popcornem. Ještě teď ten popcorn nemůžu vidět. :D Vedle nás seděla holka. A byla sama. Udělala jsem něco, co pro mě není moc obvyklé. "Ty jsi tu sama?" "Jo, on...nikdo neměl čas se mnou jít." "Ou, aha. Já jsem *****." (Někdo z vás už pravděpodobně zná moje jméno, ale stejně. :D" "Já jsem "jménosinepamatuju (:D)" "Těší mě. Ty jsi odsud?" "Ne, z Děčína." "Vážně? To je docela z ruky ne?" "Trochu, odkud jste vy?" "Z Teplic" a blablablabla.
Začátek filmu se samozřejmě neobešel bez křiku. Před námi seděly pravděpodobně nějaké adminky z facebookových stránek a vzájemně se poznávaly. A celá jejich řada začala neuvěřitelně pištět, když to začalo. Já jsem to zvládla bez toho. :D
Nevím, co se mi na tom líbilo nejvíc, jestli části z jejich "soukromých" životů anebo ty z koncertů. Ty části z koncertů byly famózní! A to, že to bylo ve 3D...bože, ještě teď ztrácím dech. Jak prostě zpívali a teď ta kamera najela úplně blízko k nim a já vždycky jen "Sakra to je moc blízko, moc blízko!". Nebrečela jsem. Ani jednou. Ani u Little Things. U Little Things brečím jen doma. Každopádně...měla jsem nakrajíčku, už si nepamatuju u čeho to bylo, ale měla jsem na krajíčku. :D
Moc se mi líbila ta část, kdy z nich ty tvůrci toho filmu udělali ty superhrdiny. Jak prostě ten záběr na ně a PRÁSK je tam super Liam, Niall, Harry, Zayn a Louis. :D To mám v hlavě opravdu zafixovaný. :D
Ale nejvíc mě dostala ta část, kdy kluci seděli u toho táboráku. Měla jsem tíživý pocit v žaludku, že to chtějí ukončit. Jak mluvili o tom, že oni ten život mají obráceně. Že nejdřív vydělávají a užívat si budou až po tom, co budou starší. Tenkrát mě opravdu polil pot. Chápu, že tohle nejspíš nebude na vždycky. Určitě ne. A ta možnost, že by jeden z nich nebo možná všichni, šli jednou po jejich rozpadu na sólovou dráhu, ta tu je. Jasně, ti kluci se mají rádi a neopustí se navzájem, ale jestliže se v budoucnu, až třeba budou starší, rozpadnou, tak vzhledem k tomu, že každý z nich miluje hudbu a pocit být na pódiu, určitě jeden z nich na tu sólovou dráhu půjde. Tak to prostě je. Je až neuvěřitelný, jak to letí. Kluci prý podepsali smlouvu na další tři roky. Takže na tři roky máme klid, jenže za tři roky, bude Louisovi 25. Ještě tu bude šance, že budou pokračovat, ale pochybuju, že by třeba ve 30-ti ještě chtěli a měli energii na to, někde skákat na pódiu. Budou si chtít založit rodiny a usadit se. Vezmou si pauza tak na rok, dva možná i tři a pak se MOŽNÁ vrátí. Je mi líto, jestli teď někomu ublížím, ale takhle to prostě je a my si to musíme uvědomit.
Ale jak na to tak koukám, tak jsem úplně sjela od tématu. :D Ukončím to. Zkrátka a dobře...ten film byl opravdu povedený. A rozhodně mám v plánu si o něj napsat Ježíškovi a pustit ho mamce, třeba konečně pochopí, proč je tak žeru. :D Už se těším, na její výraz, až ten film uvidí. I když mám pocit, že bude stejný jako normálně. :D

Trailer:


Návštěvnost nad 60000

18. října 2013 v 15:50 | Isa |  Aktuálně
Navzdory mé neaktivitě a poklesu návštěvnosti se tenhle blog přece jenom přehoupl přes 60000 návštěv. :) Jsem neuvěřitelně pyšná a vděčná. Ráda bych vám řekla, že se vám za to nějak odměním, ale zatím nemám ponětí jak. Takže vám prozatím jenom vřele poděkuji za to, že tenhle blog pořád navštěvujete. :) Moc to pro mě znamená, i když vás už není tolik. Ti, co mám nejradši, zůstali a to jsem moc ráda. :) Ještě jednou moc děkuju a pak tady krátká zprávička pro ty, kteří to na facebooku minuli. :)


The End?

13. října 2013 v 10:14 | Isa |  Aktuálně
Ještě než půjdu spát, tak vám musím něco napsat. Píšu to ještě teď proto, že vím, že zítra bych se k tomu už nedokopala.

Nevím, kolik z vás si toho všimlo, ale teď jsem se tu týden neobjevila. Když tenhle blog vznikal, tak jsem do jeho pravidel jasně napsala, že blog mám pro svojí zábavu a ne pro povinnost, tudíž, když nebude čas, tak se prostě blog přesune z prvních příček do pozadí. Což se stalo. Ale řekla bych, že to je hlavně moje vina. Myslím, že jsem si už dávno zajela do těch původních kolejí. Přece jenom už je polovina druhého měsíce a ten blog jde čím dál tím víc do kopru. Nebudu vám lhát. Uvažuju nad tím, že ho zruším úplně. Ne proto, že návštěvnost rapidně klesla, ani proto, že nestíhám...spíš proto, že já ten blog prostě nechávám ladem. Nechci ho rušit, opravdu nechci, ale poslední dobou...přijdu ze školy a jsem zralá na postel. Nebo chodím do práce nebo dělám úkoly. Víte, poslední dobou jsem se začala opravdu hodně zabývat školou, protože jsem si uvědomila, že jednou se mi to bude hodit. Jednou se všechna moje snaha vyplatí, věřím v to. Psaní mě pořád ohromně baví a určitě se k němu vrátim, ani nevíte jakou mám teď chuť otevřít NLYD a napsat nějakou novou kapitolu, ale teď už je pozdě a ačkoliv nejsem unavená, tak bych se ráda natáhla do postele pod mojí deku s Mickey Mousem. :D
Takže závěr tohohle všeho je, že vás miluju za to, jak jste trpělivý a pevně doufám, že se mi jednou povede tenhle blog zase vyšvihnout na takový vrchol, jako býval když jsem chodila na základku, kdy tu bylo denně přes sto lidí. Ale na návštěvnosti mi nezáleží, i když to tak vypadá, protože o ní pořád mluvím. :D Jen bych ráda, abyste se na tenhle blog vraceli rádi a pořád četli a komentovali moje povídky.
Příští týden píšu od pondělí do středy každý den, takže první tři dny se určitě nebude nic dít. Ve čtvrtek mám do čtvrt na pět a v pátek mám taneční. -_- Nechci říkat, že se neukážu, ale jen abyste věděli, že zrovna volno nemám. Uvidíme, co se dá dělat.
Děkuju vám za to, že jste. :) Miluju vás. :)

P.S. Pořád si nejsem jistá, jestli bych ten blog měla teda úplně zrušit nebo ještě počkat, jak to bude probíhat. Přece jenom ani nenavavstevuju moje Affs. Za to se taky omlouvám. Vim, že jsem říkala, že se polepším, ale ten čas prostě není. Takže se ještě jednou omlouvám. Zvlášť rammy_s, u které jsem nebyla obzvlášť dlouho. Nebudu vám nic slibovat, ale věřte mi, že delam, co mužů.

P.P.S Tenhle článek jsem psala včera v noci, ale pak se to celý podelalo, takže jsem to dneska rano musela dopsat na mobilu. :D

Rivalové

7. října 2013 v 18:33 | Isa |  Filmy
Americko-německo-britský snímek Rush (Rivalové) je dvouhodinový film o životním příběhu rakouského pilota Formule 1, Niki Laudovi. Na Formuli 1 koukám opravdu moc ráda. Nutno ale podotknout, že vždycky začnu koukat na několik prvních závodů, pak mi do jednoho něco vleze a už se k tomu nevrátím, protože zapomenu, že se něco takového vůbec děje. :D Proto teď už vůbec nemám ponětí, jaké je pořadí. Ale to s tím nesouvisí.
Upřímně řečeno, o tomhle filmu bych se bývala ani nedozvěděla nebýt mamky. Seděly jsme nedávno v kině na filmě Diana, který je zase o princezně Dianě, a jako vždy před filmem běžely ukázky. Mamka mi během traileru na tenhle film pošeptala, že to je film o Niki Laudovi, což je řidič, který měl strašnou nehodu na jednom okruhu v Německu a museli mu transplantovat kůži na obličeji, protože skoro uhořel. Nevím, co se stalo, ale strašně mě to k tomuhle filmu táhlo a proto jsem hned další den koupila lístky.
Film jsem viděla včera a můžu vám s úpřímností říct, že to je absolutně luxusní film. Je to něco tak skvělého. Celou dobu jsem na to koukala se zatajeným dechem. Strašně moc se mi líbily všechny scény, kde byl pořádně nahlas slyšet ten motor a všechny ty počítačově udělané snímky z motorů těch formulí. Bylo to něco neuvěřitelného. Z počátku jsem nevěděla, který se závodníku je mým favoritem. Hned na první pohled jsem poznala, že Chris Hemsworth, jakožto James Hunt, je větší krasavec než Daniel Brühl - Niki Lauda. A asi tak půlhodiny jsem si i říkala, že James Hunt bude ten, kterému budu fandit. Popravdě řečeno se mi to trochu příčilo, protože jdu na film o velkém Niki(m?) Laudovi a budu fandit jeho protivníkovi? :D Neměla jsem ze sebe radost. Nakonec to ale dobře dopadlo, protože postava Nikiho Laudy si mě získala jednou jedinou scénou a pak už jsem nebyla na zcestí. Zamilovala jsem si ho ve scéně, kdy jel naprosto brilantně s osobním autem jenom proto, aby oslnil svou budoucí manželku.
Musím taky pochválit obsazení. Daniel Brühl je až nezdravě podobný opravdovému Niki(mu?) Laudovi. Vyhledávala jsem si hercovu skutečnou podobu, bez všech úprav do filmu a je pravda, že ty "krysí zuby", které měl ve filmu, měl nejspíš nasazené uměle, ale to nic nemění na tom, že byl Niki(mu?) Laudovi opravdu podobný.
Celkově film mě opravdu moc zaujal a rozhodně mám v plánu si ho koupit na DVDčku, protože to rozhodně stojí za to. Moc se mi líbil i ten konec. Prostě celý film byl dechberoucí, strhující a dokonale vás stáhl do děje. Rozhodně doporučuji. :) Jak fanouškům Formule 1, tak lidem, kteří se o to vůbec nezajímají. :)

Trailer: