Maggie Stiefvaterová - Ve znamení Štíra

17. dubna 2014 v 9:25 | Isa |  Knihy
Pravděpodobně jste čekali trošičku jiný comeback, ale nemám nic jiného, co bych vám dala. Povídky napsané nejsou a spisovat do deníku se mi ZATÍM nechce. Kdybych dneska ráno nedočetla tuhle knížku, pravděpodobně byste si ještě počkali.

Ve znamení Štíra (The Scorpio Races) je samostatný román úžasné spisovatelky Maggie Stiefvaterové, od které jsem již dříve četla její trilogii Shiver (Shiver - Mrazení, Linger - Váhání, Forever - Splynutí). Tahle trilogie rozhodně stojí ze přečtení, ale o té se tu bavit nechci (i když jsem zjistila, že na ní jsem recenzi ještě nedělala, never mind).
Ve znamení Štíra rozhodně není knížka, kterou bych si koupila, kdyby nebyla od téhle autorky. Bohužel musím říct, že koně na obálce a krátké shrnutí příběhu na vnitří straně snímatelného obalu, mě zrovna nezaujalo. Je to o koních. Sice ne tak ledajakých, ale já příběhy o koních odložila, když mi bylo tak jedenáct a už jsem neřešila jaké je moje oblíbené zvíře. Jenže mamce se tahle knížka líbila (i ona četla předchozí trilogii) a rozhodla se, že si jí koupí a já jelikož nepohrdnu žádnou knížkou, která má něco společného s tím, co čtu, ať už autorku nebo žánr, tak jsem si řekla proč ne. Knížku jsem dostala k březnovým narozeninám, ale začala jsem jí číst v úterý a s omezením školou jsem jí dočetla dneska ráno, když mě ve čtvrt na osm vzbudily sluneční paprsky (bylo to jako v knížce nebo v povídce, co píšu :D).
Tahle knížka má neuvěřitelný děj, založený na legendách o vodních koních. Ačkoliv se mi do ní chtělo jenom proto, že na obálce bylo napsáno Maggie Stiefvaterová, potvrdilo se zde rčení Nesuď knihu podle obalu. Příběh je strhující a dokonale jsem do něj vžila. V životě jsem nic podobného nečetla a jak jsem napsala předtím, sama od sebe bych si to asi ani nepřečetla, proto dávám šanci těm, kteří nemají tak čteníchtivé maminky a nemají nikoho, kdo by je k tomu pošťouchnul.
Děj se odehrává na pobřeží, kde z moře vylézají vodní koně, tzv. cappail uisce (celou knihu mi trvalo než jsem se naučila to správně přečíst, asi v desáté kapitole je muž, který to vyslovuje kopl uška, ale autorka do poznámek na konci knihy napsala, že se to čte kepl iška). Vodní koně jsou nebezpeční a hladoví. Celý problém je v tom, že žerou maso. A to včetně toho lidského. Jsou nevyzpitatelní a nebezpeční. I přes tohle všechno si je lidé vybírají, aby na nich jeli dostih Ve znamení Štíra, protože jsou rychlejší než normální koně. Nebudu vám tu vyprávět děj, jen vám prozradím, že v knize se objeví dívka, která má normální kobylu a rozhodne se ten dostih jet, i když je v sázce její i kobylčin život. Samozřejmě nechybí ani chlapec.
Líbí se mi na knížce to, že je originální, s ničím podobným jsme se nesetkala, ale tak to je u většiny knížek. Potom se mi taky líbí to, že jí nechybí love story, ale je ho tak zřídka, že by někteří z vás ho možná chtěli i víc. Já čekala na první "jiskření" mezi hlavními hrdiny většinu knížky a ačkoliv je to většinou to první, na co v ději celou dobu čekám, tady to bylo jiné. Z počátku tomu tak tedy bylo, ale pak se mi do mysli vkradly jiné a důležitější prvky děje, než nějaký románek hlavních hrdinů.
Taky oceňuju konec knihy. Zůstal tak otevřený, až jsem chtěla nejdříve nadávat, ale pak jsem si řekla, že to je to nejlepší zakončení vůbec. Nic neřikající, co se bude dít dál. Neskončilo to polibkem, jako pár fantasy knížek, se kterými jsem se setkala. Naopak. Skončilo to tím nejkrásnějším. Věrností.
Po sáhodlouhém textu plném opakujích se slov jako je děj, knížka, apod., (:D) už vás nebudu trápit a jen vám všem přikazuji...dobře tak ne, jen doporučuji..., abyste si tohle přečetli. Možná vás to ze začátku nevezme a možná vás to ani nezaujme, není to tolik fantasy, jak by někdo čekal, ale mě to i tak sebralo. Nevím, jestli to je tím, že jindy to až tolik nevnímám, ale dneska ráno, když jsem četla závěr, kdy se jel ten dostih, jsem si všimla, jak mi divoce buší srdce, prostě jako bych stála na jednom z útesů a ten dostih na pobřeží sledovala.
Ale nemůže být všechno jenom nej, nej, nej, že? Tenhle skvost má jedno obrovské mínus. Má jenom jeden díl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 17. dubna 2014 v 17:27 | Reagovat

No páni. Musím povedať, že na začiatku tejto recenzie som bola skeptická (s knižkami o koníkoch som to už tiež dávno vzdala), ale aj keď si hovorila, aká je dobrá, stále si pochybovala. Ale ten dej ma presvedčil. Skúsim to pohľadať v knižnici a ak to nebudú mať, tak si to kúpim (dúfam, že to preložili do SK, ale keby nie, žiadna tragédia to nie je). Tak dúfam, že ti budem môcť zdeliť aj osobný názor, ale zatiaľ to vyzerá sľubne :)

2 Prostě.já Prostě.já | 18. dubna 2014 v 22:03 | Reagovat

Děj vypadá zajímavě, ale knihy o koních jsem odložila taky tak v deseti letech a na post nejoblíbenějšího zvířete jsem osadila psa :D

Tuhle knihu bych si asi nepřečetla. Jsem teď na romantické fantasy knihy o čarodějkách a upírech :D

A ty máš opravdu nejoblíbenější spisovatelku? :O To čumím :D Já si kolikrát ani nezapamatuju, kdo knihu napsal :D

3 Michelle Michelle | Web | 24. dubna 2014 v 11:19 | Reagovat

Jen jsem se podívala na obálku a pomyslela jsem si, že to musí být autorka knihy Shiver. Shiver má podobnou obálku, ne? :D Barvy, kvítí. No ale Shiver jsem nečetla a tohle taky ne. Vypadá to zajímavě. Pokud ji někdy uvidím v knihovně, půjčím si jí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama